Historie kancelářských židlí


Jak a proč vznikla kancelářská židle dnešní podoby

Na počátku velkých vynálezů většinou stála náhoda. U kancelářských židlí to bylo prostší. Zaměstnavatelé pouze chtěli, aby jejich podřízení pracovali déle a tím pádem zvýšili svou produktivitu.

Říká se, že prvním uvědomělým úředníkem, který spatřoval rozdíl mezi běžnou židlí a tou kancelářskou, nebyl nikdo jiný, než sám veliký Julius Caesar. Oficiální návštěvy sice přijímal na trůnu, ale každodenní mocenská rozhodnutí konal ze speciální pozlacené židle, kterou si všude nosil s sebou stejně jako korunu a další nezbytné vladařské propriety. Prý mu sezení na ní pomáhalo vypadat božsky.

Z pole do kanceláře

Eames office chair

Eames office chair

Změna je život, říká se. A právě obrat o sto osmdesát stupňů zaznamenal svět počátkem devatenáctého století. Lidé začali odhazovat motyky a spíše než v zemědělství začali nacházet uplatnění v průmyslu, který prožíval svůj velký boom. Bylo potřeba lidi posadit tak, aby mohli pracovat dlouho a pokud možno ještě s úsměvem.

Funkce pracovních židlí zkrátka přestala stačit. Lidé už nechtěli jen sedět, potřebovali lepšího pomocníka. S nástupem železniční dopravy se malé rodinné firmy začaly rozšiřovat do větších podniků a lidé trávili vedením účtů, korespondencí a všemožnou jinou administrativou i čtyřicet hodin týdně.

Klasická židle začala být těsná nejen úředníkům, ale i vědcům nebo politikům. Dokonce i věhlasný Charles Darwin namontoval své židli kolečka, aby se po kanceláři a mezi sbírkovými vzorky mohl lépe pohybovat. Dalším velkým popularizátorem kancelářské židle byl Otto von Bismarck, který otočné židle nechal rozmístit po celém pruském parlamentu.

Komfort je klíč

Thomas Warren centripetal armchair

Thomas Warren centripetal armchair

Novodobá kancelářská židle, jak ji známe dnes, si ještě na svůj zrod musela počkat skoro dalších padesát let. Psal se rok 1849, když americký vynálezce Thomas E. Warren navrhl centripetální židli z litiny a lakované oceli s dřevěným a sametovým čalouněním. Jeho vynález pro znavená těla se mohl pochlubit i opěrkou hlavy a područkami. Byl naprosto dokonalý a kromě nastavitelné bederní opěrky splňoval všechny funkce dnešní moderní kancelářské židle. Jeho židle umožňovala pohyb náklonu ve všech směrech, měla otočné sedadlo a pochopitelně kolečka pro snadnější pohyb.

Prudérní Evropa na rozdíl od Ameriky ovšem nejásala. Luxusní vynález byl představený v roce 1851 na Velké výstavě v Londýně, jenže zkostnatělá viktoriánská morálka našla jen pramalé pochopení ve svobodě a pohodlí, kterou nová židle představovala. Takové vlastnosti byly totiž považované za nemorální. Naopak vzpřímené sezení dosud symbolizovalo kultivovanost, pevnou vůli a skromnost.

Expanze na starý kontinent

Kancelářská židle dobyla Evropu až v roce 1926, kdy Albert Stoll z německého Koblenze vyvinul pružinový výkyv a nechal si patentovat první otočnou židli se závěsným systémem pod jménem „Federdreh“. Pak už to jelo jak na běžícím páse. Další legenda na sebe nenechala dlouho čekat. Lidé si začali uvědomovat, že sedět v kanceláři celý den pro ně není dobré. Bolela je záda a bylo potřeba najít řešení. S tím přišel v roce 1970 Bill Stumpf, když představil první ergonomickou židli s názvem Ergon. Ta změnila pohled na kancelářskou židli jako takovou. Již se na ni nenahlíželo pouze obchodníma očima, ale středem zájmu se stalo zdraví a studium lidského těla.